fotografie

Fáze práce digitálního aparátu

Objektiv --> plocha snímače.
Clona, mechanická nebo tzv. elektronická závěrka (na snímači), příp. kombinace obou.
Ostření - zpravidla automaticky, v návaznosti na snímač.
Snímač v okamžiku expozice vyčistí elektrický náboj ve svých buňkách a exponuje - v buňkách se po dobu expozice kumuluje elektrický náboj. Po skončení expozice se náboje z jednotlivých buněk odvádějí do analogově digitálního převodníku.
V analog-digitálním převodníku proběhne proces vyhodnocení nábojů. Je zde vyhodnocena barevná informace a stanoveny hodnoty ve třech barevných kanálech. Vzniká obrazový soubor ve specifickém formátu (JPEG, TIFF a pod.).
Obrazový soubor se ukládá buď do vnitřní paměti aparátu, anebo častěji na záznamové médium (na paměťovou kartu). Pro urychlení procesu je důležitá vyrovnávací paměť (buffer), která uvolňuje elektronické zařízení přístroje pro další snímání ještě předtím, než je snímek zapsán na kartu.

Obraz je tedy zachycen objektivem a následně dopadá na záznamové médium (nositele informací): fotografický film (emulze na bázi halogenidů stříbra reaguje na dopadající světlo) plošný senzor (konvertuje světlo dopadající na jednotlivé světlocitlivé body do elektrických signálů) Plocha senzoru: několik miliónů světlocitlivých prvků, každý prvek představuje obrazový bod. Senzor rozlišuje jas světla, nerozlišuje barvy. Má ale předřazeny barevné filtry pro RGB (Red, Green, Blue) barvy.

Struktura zobrazení: Stejně veliké světlocitlivé buňky jsou uspořádány v pravidelné síti či v poli tvořícím rastr.

Záznam barvy: Barvy na snímané scéně jsou odděleny tzv. Bayerovým vzorkováním červeného, modrého a zeleného filtru.

Reprodukce barvy: Interpolací údajů z pole barevných filtrů.

Zeslílení zobrazení: Pomocí elektronických a digitálních procesů.

Kvalita zobrazení: Závisí na rozlišení snímače a interpolačních metodách; rovněž na způsobu komprese, je-li použita

Nakupujeme digitální fotoaparát

druh a velikost snímacího senzoru
běžně typ CCD, pozor na CMOS u levných, CMOS ve špičkových zrcadlovkách, nikdy ve střední kategorii
POZOR!: obrázek z fyzicky většího senzoru je vždy kvalitnější!
skutečné maximální rozlišení (MPix) - nikoliv tzv. interpolované (obvyklý obchodní trik!)
POZOR!: mnoho MPix u malých kompaktů s malým senzorem není vždy zárukou kvalitního obrazu! Starší model s méně MPix bude poskytovat kvalitnější fotky než nový s více MPix a stejně velkým senzorem. Vyjímkou může být aparát opatřený opravdu vynikající optikou.
barevná hloubka, A/D převodník a počet bitů
barevná hloubka: 24 bitů (3 barvy x 8), 256 odstínů na kanál (256 x 256 x 256 - 16 mil. barev)
problém jasů: hodnoty náboje na snímači se v A/D převodníku konvertují do: 8bitů - 256 úrovní, 10bitů - 1024 úrovní, 12bitů - 4095 úrovní (12bitová přesnost perfektně pouze v RAW)
pracuje-li tedy A/D převodník ve více než 8bitch, je vždy lepší.
citlivost a šum (ISO ekvivalent, ISO zesilovač a šum)
citlivost v rozsahu např.: 100 - 400ISO, 800ISO, ale i 1600 a více
využívání vysoké citlivosti u malých kompaktů s malým senzorem je vždy zárukou nekvalitního obrazu s velkým šumem!
podobně jako slabě nahraná a následně zesílená audiokazeta - také šumí
u objektivu kontrolujeme rozsah ohniskové vzdálenosti (zoom) v přepočtu na kinofilm
není ani tak důležitá vysoká druhá hodnota (velký zoom)
užitečná je co nejnižší první hodnota (široký objektiv)
rychlost závěrky (rozsah 1/8000 s - 30 s, režim bulb?)
opět není důležitá nejkratší doba otevření závěrky, ale naopak možnost otevřít závěrku až na 15 s, 30 s. užitečný je režim "bulb" - otevření závěrky na libovolný čas

Další podstatné parametry:

existence hledáčku je důležitá (display nestačí), stabilizátor otřesů aparátu a třesu rukou, režimy priorit clony a času (viz dále...)
záznamová media
podporované datové formáty (jpg, tiff, RAW!!!)
napájení (tužkové baterky jsou někdy lepší než akumulátory)
možnost připojení k PC a tiskárně
rozměry a hmotnost
dodávaný software
cena, příslušenství v ceně

Rozšiřující vlastnosti aparátu:

lze pracovat kromě priorit clony a času i s manuálem expozice?
lze videozáznam? (640x480pix?, ozvučení+zoom?)
lze pořídit sérii snímků?
lze nastavit sytost barev a ostrost snímku?
lze pořídit sérii téhož záběru s různým nastavením expozice (nebo sytosti barev nebo ostrosti)?
lze panoramata?
lze propojit s počítačem a z něho jej ovládat?
automatické otáčení fotky?
umí aparát makrorežim?

Hlavní typy digitálních fotoaparátů:

Klasické kompaktní digitální aparáty
Nepravé (digitální) zrcadlovky (nazývané i EVF zrcadlovky, ultrazoomy)
Pravé zrcadlovky (DSLR, SLR)

Formáty a komprese dat

Data jsou informace uložené v datových souborech na disku, disketě, CD-ROM apod. Formát souboru je způsob organizace, jak jsou data uložena ve formě souboru. Komprese je proces, zmenšující datový objem obrázku,

Rozeznáváme:

formáty nekomprimované (BMP)
formáty s neztrátovou kompresí (TIFF)
formáty se ztrátovou kompresí (JPEG)
RAW (formát x surovina?).

Formát TIFF (*.tiff, hloubka 24bit):

nejlepší pro snímky určené jako předlohy pro tisk
rozměry a tabulky barev se ukládají jako přívlastek ("tag") do záhlaví datového souboru
možné potíže s kompatibilitou
obrazová informace může být komprimována bezeztrátově metodou LZW
objem se zmenší průměrně o polovinu,
zpomaluje se otevření souboru

Formát JPEG (*.jpg, hloubka 24bit):

nej pro fotky na monitor, archivaci
obrazová informace komprimována metodou JPEG
při každém ukládání VŽDY komprimace a tím se zhoršuje kvalita!!!

Formát GIF (*.gif, 256 barev):

pouze 256 barev, barvy v tzv. paletě (kde je lze i dále editovat)
lze komprimovat LZW
pro obrázky obsahující grafiku (větší plochy jednotné barvy)
ne pro jemné tónové přechody
lze (v některých editorech) ukládat na sebe, definovat pořadí a dobu jejich zobrazení (efekt animace),
lze definovat průhlednou barvu (nebo masku).

Formát RAW (*.raw):

data snímače, která neprošla procesem zpracování
tzv. "surová data", zapsaná 8, 10 nebo až 16 bity na bod
ne v barevných kanálech (datově menší než TIFF)
lze měnit například barevnou teplotu, ostrost, je lepší interpretace barev a jasů
zpracování je pod kontrolou
lze vyzkoušet několik variant převodu a vybrat nejlepší pro zamýšlený účel
ideální pro archivaci špičkových fotografií (s ohledem na budoucnost)
převodníky RAW formátů (Camera Raw, Adobe LightRoom, Capture One)
každý výrobce aparátů má "svůj" RAW, řešením jeformát DNG.

Formát DNG (*.dng):

stejné výhody jako popsané u RAWu
schopen převzít data z různých RAW formátů
založen na TIFF/EP (TIFF rozšířený o metadata Exif)
je otevřený a zdarma (výrobci fotoaparátů, tiskáren apod. i vývojáři software mohou zabudovat podporu DNG do svých produktů)
je možné uložit do DNG i kompletní nezměněný RAW
u mnohých formátů redukují původní data (pokud nemá RAW vlastní komprimaci - např. Nikon NEF)
ukládají všechna metadata

Optika - základní pojmy

Ohnisková vzdálenost (f=) je vzdálenost od optického středu objektivu k rovině snímání, v které jsou objekty v nekonečnu ostré.

Světelnost (F=f/x) je schopnost přijímat světlo (minimální clonové číslo):

F2,0 je dost dobrá
F2,8 je slušný průměr
F4,5 a menší je malá.

Světelnost je podíl ohniska a průměru vstupní čočky. Při zoomování se většinou mění světelnost: ohnisko je proměnné, mění se tím i poměr vstupní čočky a ohniska (krajní hodnoty ohniska a krajní hodnoty světelnosti - např.: f 6,3 - 63 (38 - 380mm), F 2,8 - 3,7).

Clona (f/číslo (někdy jen f číslo nebo i F číslo) je velikost otvoru, který propouští světlo. Clona sestává z lamel sestavených do kruhu.

Clonové číslo: poměr ohniskové vzdálenosti a velikosti otvoru:

např.: ohnisková vzdálenost 50 mm - při otvoru o průměru

25 mm je clonové číslo f/2,
3,125 mm je clonové číslo f/16.

Hloubka ostrosti

Čím je ohnisko objektivu kratší, tím větší je hloubka ostrosti.
Objektivy většiny kompaktů a EVF mají fyzicky tak krátká ohniska, že jejich hloubka ostrosti je vždy veliká.
Čím dále je zaostřený objekt, tím větší je hloubka ostrosti.
Jdeme-li k objektu blíž, (spec. v režimu makro), hloubka ostrosti klesá
Čím větší clona (resp. číslo clony - menší otvor), tím větší je hloubka ostrosti.

Hloubku ostrosti ovládáme:

clonou
ohniskovou vzdáleností
zaostřením na určitou vzdálenost
vzdáleností od objektu

Systémy ostření:

většina objektivů - (auto-focus, AF): elektromotorky dle impulsů z procesoru pohybují optickými skupinami
ruční ostření" : pomocí impulsů ovládáme motorky ručně na objektivu
dva systémy autofokusu:
aktivní - např. infračervené paprsky, odrážejí se od objektu a vyhodnocují (úhel dopadajících paprsků, nebo množství odraženého světla)
pasivní - vychází z předpokladu, že ostrý obraz má méně odstínů jasu než neostrý: objektiv "projede" celý rozsah, průběžně měří kontrast vrátí se pak na místo, kde naměřil kontrast největší
problémy v šeru

Expozice:

regulace množství světla dopadajícího na senzor, kombinace času a clony za určité citlivosti (ISO):
clona (množství světla) - řada: 2, 2.8, 4, 5.6, 8...
čas (po jakou dobu) - řada: 1/15, 1/30, 1/60...
citlivost - řada: 64, 100, 200, 400, atd.

Expozice a kreativní režimy

Kompenzace expozice

Expozice a citlivost

Expozice a nastavení bílé

Při fotografování na klasické médium jsou možnosti ovlivnění barevnosti omezené. Digitální fotografie nabízí funkci, která se nazývá vyvážení bílé. Každé světlo, ať už přirozené nebo umělé, má určitou teplotu chromatičnosti resp. barvu. Např. světlo při západu slunce je teplé, oranžově červené. Při zamračeném počasí je světlo namodralé, zářivky většinou produkují světlo studené, nazelenalé, jinak je bílé světlo v místnosti osvětlené žárovkou nebo dokonce svíčkou. Oko se snadno změnám přizpůsobí. Barevná fotografie, digitální nevyjímaje, nikoli.

Histogram v praxi

Graf zobrazuje, jak mnoho jsou ve snímku zastoupeny jednotlivé jasové úrovně. V levé části grafu, kolik je ve snímku tmavých partií, v pravé naopak kolik je velmi světlých až bílých. Čím vyšší sloupec v dané části grafu je, tím více je ve fotografii partií s daným jasem.

Expozice využívá celý dynamický rozsah čipu, (celý rozsah jasů, které je čip schopen zpracovat) a rozsah jasů scény mu perfektně padne. Je to ideální situace, která v reálu nastane málokdy. Takto exponovaná scéna využívá všech 256 jasů čipu.

Místa absolutní bílé jsou bez jakékoliv kresby.

Má-li scéna vyšší dynamický rozsah než čip, vyplní celý histogram a ještě by ráda pokračovala na obě strany, což naznačuje uříznutými konci.

Základy kompozice

Zásadní otázky, které je nutno si položit před komponováním a před zmáčknutím spouště:

Co chceme vlastně vyfotografovat?
Je to zajímavé? (světlo, mraky, lidi a jejich život, keř, strom, brouk, květina, moře, abstraktní fotografie...)
Co je hlavní objekt a proč?
Bude fotografie něčím zajímavá? A pro koho? A čím pro koho?
Jakou emoci chceme předat? (radost, štěstí, smutek, tíži života, dramatickou atmosféru, je to abstrakce či dokument?)
Je-li to dokument, tak čeho je to dokument?
Jak fotografii zjednodušit? Co lze vynechat a jak se toho zbavit?
Jak zdůraznit a izolovat hlavní objekt?
Je teď dobré světlo? Je ho dost? Jak zvládnout případné obtížné světelné podmínky?
Zvládne se fotografie technicky? Stihne se zaostřit, nepřekročí se dynamický rozsah, zvládne se (zejména u DSLR) hloubka ostrosti, jak vyvážit bílou, vhodný objektiv?
Máme teď trochu toho fotoštěstí?
Jakou z kreativních expozic zvolíme?
Jak budeme fotografii orientovat, komponovat, jaké bude popředí a pozadí?

Na výšku × na šířku

horizontální formát zdůrazní vztahy mezi prvky vlevo a vpravo
vertikální formát zdůrazní vztahy mezi prvky v popředí a pozadí, výšku objektů
pro portréty a lidi svislý formát
je nutno přizpůsobit se objektům a situaci

Vnímání obrazu:

Obraz většinou vnímáme horizontálně, zhruba podle tohoto schématu:

nejdříve nahoře zleva doprava,
posléze diagonálně doleva dolů,
a nakonec vodorovně doprava.

Vodítkem oka mohou ale být i linie, nejlépe diagonály, nebo pomocí linky ve tvaru S (ta velmi lahodí oku).

Dělení obrazové plochy

Rozdělení plochy na třetiny je dalším z často používaných základních pravidel kompozice. Bez ohledu na umístění hlavních objektů do průsečíku třetin. Hovoříme o tzv. horizontálním vyplnění třetin...

Zlatý řez

Zlatý řez je vnímán jako ideální proporce. Bez vědomého nebo podvědomého užití zlatého řezu nemůže vzniknout dobrý obraz. Obrazy a sochy dávných mistrů se dají rozebrat pomocí zlatého řezu.
Zlatý řez je takové rozdělení, kdy menší část ku větší části je ve stejném poměru jako větší část ku celku.

Dělení obrazové plochy na třetiny (horizontálně a vertikálně) lze někdy využít i k vyjádření klidu a harmonie na straně jedné, a k vyjádření dynamiky a napětí na straně druhé. Princip spočívá v umístění hlavního objektu do jednoho ze čtyř průsečíku dle následujících schémat.

Něco s něčím:

Chceme-li objekt umístěný podle výše uvedených pravidel zvýraznit, necháme jej "vystupovat" nad horizont. Chceme-

li naopak zvýraznit okolí tohoto objektu, necháme jej pod horizontem.

Následně lze pomocí všech těchto pravidel vytvářet různé kompozice, které ale budou vždy vyjadřovat něco jiného.

Horizont:

umístění horizontu na střed formátu je nesprávné, obraz se rozdělí na dvě stejné plochy a divák hledá pohledem v horní i dolní polovině, nemá se čeho zachytit.

Zdůraznit dramatičnost scény lze pomocí mraků, nebo snížením/zvýšením horizontu.

Vyjímkou jsou vodní plochy s odrazem. Zde se naopak snažíme umístit přechod vodní plochy a pevniny přesně na střed.

Hlavní motiv vyplňuje plochu:

Zarámování motivu:

Volná plocha:

Prostor ve směru:

Jsou-li v obraze pohybující se objekty, je vhodné nechat prostor ve směru pohybu (pohledu), v případě rychle se pohybujících předmětů až dvojnásobek než je na opačné straně.

U portrétu je to obdobné, opět více prostoru, tentokrát ve směru pohledu.

Rušivé objekty:

Při komponování je nutné hlídat rušivé objekty (sloupy, dráty, odpadkové koše, ale i výrazně tmavší nebo světlejší plochy). Nejhorší je, když se tyto objekty překrývají s hlavním motivem - tzv. srostlice (lidem roste z hlavy telegrafní sloup, apod.)

kompozice